Hello. Is there anybody in here? Just nod if you can hear me...

 Milí čtenáři mého blogu (doufám, že tady nějací jsou!! O:-) ), kvůli přetrvávajícímu horku, tím pádem téměř uvařeným neuronům a taky kvůli nadcházející cestě do severní Afriky za marockým dobrodružstvím (ehm, v hotelu), si beru volno v psaní blogu a budu pokračovat až někdy 24.7., kdy se vrátím z dovolené. Doufám, že budu správně zrelaxovaná, nabuzená a motivovaná. Zatím se mějte. 

 I hate the feeling...

 (inspirace básní Francoise Villona)

 Otvírám téma 'Já a muži'... Á sakra. Ale muselo to přijít. Už jenom proto, abych si to sama shrnula a ujasnila. Ale čekejte megální zpověď. Třináctá komnata se otvírá, dámy a pánové (ehm ehm)...a bacha na průvan!

 Drazí čtenáři, ráda bych vás upozornila na jednu relativně neznámou holandskou kapelu Birth of Joy. Jsou to mladí kluci (což u mě nebývá zvykem...), ale zní jak hardrockové a psychededelicky rockové skupiny z 60. a 70. let (Led Zeppelin, The Yardbirds, Deep Purple,...). Ten sound je prostě geniální - je poznat, že jsou hodně inspirovánim tou dobou, přitom to ale zní celkem inovativně, moderně.

 Lidi, já si tak v klidu v posteli píšu článek o mém postoji k mužům (doufám, že zanedlouho bude hotový) a venku se spolu baví nějaký borec (který hardcorovsky mutuje) s nějakou holkou (která nemutuje), týpek se ji snaží pravděpodobně sbalit. Bude jim tak 14, ale to máte slyšet: sice nevím, o čem mluví, ale můj sluch se chytá na slova jako 'prdel', 'piča' a podobné věci a říkám si, že jsem asi fakt zoufalec...jsem jediná kdo chce intelktuála? Nechci hodného kluka, chci intelektuála! Bohužel takový typ chlapa, jakého chci já, nabývá požadované úrovně někdy ve 40 letech....

 Ptáte se kdo jsem? Sama nevím. Ale přináším pár indicií, které vás snad povedou k úsudku. A já to beru jako seberealizační cvičení. Takže, dámy a pánové, milí čtenáři, marťané, zde je pár shrnujících bodů o mé osobě. Přeji příjemné čtení.

Až se mi bude chtít a budu mít dostatek fuelu v notebooku, upravím si vzhled blogu tak, až vám vytřu zrak. Hahaha! A ještě se mi to rýmuje!! 

 Již stopětašedesátkrát (plus mínus jeden pokus) jsem si vyzkoušela, jaké to je - vést blog. Stopětašedesátkrát moje loď ztroskotala. Po stošestašedesáté se pokouším kletbu zlomit. Tak snad to půjde...peace and love to all...